Nalezl jsem tuto podmínku v podkladech pro nabídku na transformátory, a jediné co mi to říká, že jsme se to kdysi ve škole učili... Případně jak je vlastně podélné napětí definováno?
To: Vlastimil Laube
Ing. Tomáš Zeman, Ph.D.
Vlastností symetrického páru je vysoká odolnost proti rušení způsobeného vnějším elektromagnetickým prostředím. Reálné páry nejsou ideálně symetrické, a proto je třeba zkoumat jejich vlastnosti a zejména závislost nesymetrie na kmitočtu tak, aby se daly učinit závěry s ohledem na různý charakter rušení.
Ideální symetrický systém nebo obvod má dvě elektricky zcela shodné větve nebo vodiče, přičemž oba dva (obě dvě) jsou elektricky symetrické vzhledem ke společnému referenčnímu bodu, kterým bývá obvykle zem. Napětí v odpovídajících si místech na těchto dvou větvích resp. vodičích, měřená vzhledem k zemi, jsou shodná ve velikosti, ale opačná ve fázi. Tento potenciální rozdíl mezi individuálním vodičem a zemí se nazývá podélné napětí uL, (longitudinal voltage), souhlasné (součtové) napětí (common mode voltage), nebo napětí v nesymetrické části obvodu.
Potenciální rozdíl mezi dvěma vodiči se nazývá příčné napětí uT (transverse mode voltage), rozdílové napětí (differential voltage), nebo napětí v symetrické části obvodu a představuje skutečný signál použitý v systému. V ideálním symetrickém systému jsou tato dvě napětí, tj. podélné a příčné, navzájem nezávislá.
Ideální symetrický obvod neprodukuje žádné rušení a zároveň není citlivý na elektromagnetické vyzařování z jiných zdrojů. Odolnosti proti rušení je přitom dosaženo bez použití nákladných stínění či složitých zemnění. Z těchto důvodů jsou symetrické obvody ideální pro vysokorychlostní datové aplikace, které pracují v kmitočtovém rozsahu v oblasti megahertzů.
Kabel tvořený jedním nebo několika nestíněnými symetrickými páry představuje nejběžnější případ takového média, které může být úspěšně použito pro vysokorychlostní přenos dat.
Při reálném použití symetrických obvodů nemusí být zmíněné dva vodiče elektricky zcela symetrické vůči zemi. To je obvykle důsledek nestejných impedancí (jak podélné, tak i příčné) v identických místech obvodu a neideálního zdroje signálu v daném systému. V takovémto neideálním systému dochází ke vzájemnému ovlivňování podélných a příčných složek signálů. Tato vzájemná vazba, pokud není minimalizována, může ovlivnit užitečný (tj. příčný, rozdílový) signál a v důsledku přispět k těsnější vazbě impulsních i jiných rušení, a tím přispět ke zvýšení chybovosti datových přenosů.
Doporučení ITU-T definuje nesymetrie pojmem Longitudinal Conversion Loss (LCL).
atd atd ......
Děkuji za definice... V případech sdělovacích obvodů se symetrickými páry je to jasné, ale jak tuto definici aplikovat na transformátor? Stále nějak nevím, co si mám pod pojmem podélný zkrat na transformátoru vybavit. Co tedy zaručí, že je transformátor proti podélnému zkratu odolný?