Klasické ovládání stykače se zapínacím tlačítkem a pralelním spínacím kontaktem stykače zapojeném na fázi (ovládací). Z jistých důvodů bych potřeboval tento stykač vypínat rozpínacím tlačítkem v "nulovém" vodiči k cívce stykače. Jedná se o starší technologii (vše v TN-C), ovládání 230 st. napřímo mezi L a PEN. Jaký je váš názor na toto řešení?
Mně se to nelíbí.
1. PEN tam plní i ochrannou funkci? Doufám, že ne, ale:
2. Jakýkoliv dotyk ovládacího obvodu s kostrou či zemí před stykačem vypnou jistící prvky. To je OK, stykač odpadne.
3. Spojení s kostrou či zemí obvodu za stykačem vyřadí vaše tlačítko "ze hry" a nemusíte to ihned poznat.
Quote from: Kafáč on 24.02.2011, 17:35
Klasické ovládání stykače se zapínacím tlačítkem a pralelním spínacím kontaktem stykače zapojeném na fázi (ovládací). Z jistých důvodů bych potřeboval tento stykač vypínat rozpínacím tlačítkem v "nulovém" vodiči k cívce stykače. Jedná se o starší technologii (vše v TN-C), ovládání 230 st. napřímo mezi L a PEN. Jaký je váš názor na toto řešení?
Technologie, ani starší (chápu stroj) nemůže mít vodič PEN. Vždy tam musí být síť TN-S. Vyjímku tvoří připojovací svorky, kde se přívodní vodič PEN ukončí na svorkách a dále už musí být rozdělen na samostatný N a PE.
V případě zkratu před vypínacím tlačítkem vřazeným do vodiče N, budete mít funkci tlačítka vyřazenu, což by mohlo vést k nebezpečné situaci.
Není dobře, když "zemní svod" ovládacích obvodů může způsobit přitažení kotvy relé, stykače i když je ovládací kontakt rozepnut.
Při konstrukci strojů je to jedna z věcí, která by se měla brát vážně, hlídat, kontrolovat.
I když to budeme brát jako síť TN-S, kde je uvnitř stroje již oddělen N a PE vodič, pořád z hlaediska funkce N zůstává na potenciálu PE nebo potenciálu velmi blízkém.