Elektroinstalace je vedena Cu v provedení TN-C, tedy hnědá - zelenožlutá. Běžně je zelenožlutý vodič přiveden prvně na kolík a posléze propoj na zdířku. Jak se mění situace, když je prvně přiveden na zdířku a poté na kolík? Je v tom nějaký podstatný rozdíl co se týče správné funkčnosti/bezpečnosti ?
Quote from: Petr Benek on 18.04.2015, 23:20
Elektroinstalace je vedena Cu v provedení TN-C, tedy hnědá - zelenožlutá. Běžně je zelenožlutý vodič přiveden prvně na kolík a posléze propoj na zdířku. Jak se mění situace, když je prvně přiveden na zdířku a poté na kolík? Je v tom nějaký podstatný rozdíl co se týče správné funkčnosti/bezpečnosti ?
Z hlediska bezpečnost (zvláště u chatrného hliníkového vodiče) je bezpečnější přivést PEN primárně na ochranný kolík a pak na pracovní kontakt. V případě, že se přeruší PEN mezi PE kontaktem a N kontaktem, přeruší se sice pracovní obvod ale kryt spotřebiče je stále chráněn.
Možná někdo namítne, že v případě mědi nebezpečí nehrozí jako u hliníku ale zapojuje se to stejně.
Nejdříve na kolík a pak nepřerušeně na pracovní kontakt zásuvky.
Pokud bude nějaký přechodový odpor na N svorce (u zdířky), bude se to hřát, vodič připojený na PE svorku (kolík) se touto svorkou alespoň trochu chladí, takže je nějaká šance, že se vodič "vyhřeje a poškodí" až u svorky N a PE zůstane připojený (v praxi to vždy tak není).
Kdyby šel vodič neprve na N, je větší pravděpodobnost, že se "poškodí" ještě před místem připojení a pak přes jakýkoliv připojený a zapnutý spotřebič projde fáze až na "kovodou bednu", tedy na tu část spotřebiče, která by měla bých chráněna před nebezpečným dotykovým napětím právě tak, že je spojena na ochranný vodič...
U Cu vodičů je sice pravděpodobnost menší, ale i tam se to pravidlo využívá.
Jen je třeba dodat, že téměř 20 let by se neměla síť TN-C pro koncové rozvody používat. Právě z důvodu nebezpečných stavů při poškození vodiče PEN je předepsán jeho průřez minimálně 10mm2 Cu a to do zásuvky těžko zapojíte