Narazili jsme na celkem zajímavou otázku a úplně jsme se neshodli. Jaké jsou rozdíly v použití děrovaného a neděrovaného kabelového žlabu, např. Mars? Chlazení kabelů, rušení, pohodlnější montáž, v neděrovaných snad stává voda - jaké máte názory a zkušenosti?
Tuším že v 5-52 je rozdíl uveden s ohledem na %chybějícího materiálu.
V plném žlabu máte nižší zatižitelnost kabelů, viz ČSN 33 2000-5-52 ed. 2
Např. v potravinářství nesmíte plné žlaby vůbec používat, protože se tam drží špína a prach a můžou se tam schovávat hlodavci.
Oba systémy mají své opodstatnění a hlavním hlediskem použití bude prostředí, neboli vnější vlivy. Na příklad tam, kde hrozí mechanické poškození kabelů, nemohu použit jen systém mřížových žlabů.
Anebo v hutích, kde lítají jiskry a okuje na všechny strany. Tam jsou kabelové trasy velice zranitelné.
Z hlediska montáže ale děrované žlaby vedou....dneska více mřížové ( Mars, GR-Magic a jiné).
Tak jsem si važádal vyjádření od výrobce KOPOS Kolín. Zajímal by mě jejich názor a ten by měl být směrodatný.
Zde je vyjádření KOPOSu:
pane Horský,
co do funkčnosti jsou všechny typy žlabů stejné, všechny jsou určeny jako nosná podpěra pro kabely. Druh žlaby si určuje projektant, montážník, investor, nejsou pro to přesně určená pravidla.
Standardní a nejčastěji používané jsou děrované kabelové žlaby, děrování zajišťuje odvětrání kabelů.
Neděrované žlaby jsou využívány v místech, kde není žádoucí pohled na kabely (např. obchodní domy), v prašném prostředí nebo společně s víkem pro vytvoření uzavřeného stíněného prostoru.
Drátěné žlaby bývají nejlevnější variantou kabelových nosných systémů. Pro svoji odlehčenou konstrukci jsou předurčeny pro menší zatížení. Žlaby se využívají také do prašného prostředí, prach propadá, snadné čištění kabelů.
S přáním hezkého dne,
Michaela Mrkáčková
produktový manažer
KOPOS