Jaká byla vypínací schopnost bakelitových nožovek?

[Mára123]

Myslím ty úplně staré, válcové, bakelitové s čtvercovým okénkem.
Bylo to oproti novějším porcelánovým (PH0 - 100kA) a nejnovějším (PN1 - 120kA) nějak málo, mám pocit že snad kolem 50-60kA ...
Nemáte od nich fotku?
Je to jen tak pro zajímavost.....

[Martin Škopek]

Asi je to neaktuální, vyp. schopnost by se snad dala dohledat ve starých katalozích. Přikládám fotku daného typu pojistek.

[Václav Třetí]

I když tady mám starší literatury dost, technická data tohoto typu pojistek jsem v ní nenašel. Pokud mě ale paměť neklame, byly 50kA. V provozu jsem je už mnoho let nikde neviděl.

Tehdá (před asi 60 léty) se zkratové proudy v sítích řešily daleko méně než dnes, distribuční trafa byla menších výkonů a sítě měly daleko větší vnitřní odpor, takže se dosahovalo z dnešního pohledu daleko menších zkratových proudů i u DT.

Přesto byly tyto pojistky velkým pokrokem, jejich předchůdci, trubkové nožovky měly odpínací schopnost daleko horší, dá se říct téměř nulovou, protože ke zhášení oblouku sloužil pouze vzduch v dlouhé keramické trubce (asi 30 cm) a z těch při zkratu lítaly plameny na obě strany a někdy se i roztrhly. Také se běžně opravovaly, takže vnitřní část trubky bývala začouzená a pokovená po předešlých zkratech, což hoření oblouku prodlužovalo. Trubkové pojistky a celolitinové pojistkové skříně na ně určené se nahrazovaly novými v 60. a 70. létech, o něco déle přežívaly v Praze v oblastech s rozvody 120V, kde dosloužily až společně s celým rozvodem při rekonstrukci na 220/380V nebo 230/400V - ano, čtete dobře, několik posledních objektů v Praze bylo napájeno 120V až do povodní v r. 2002.