Lze připojit pod jednu svorku více vodičů ochranného pospojení?

[Martin Kurka]

Oko je/mělo by být ve skladbě z nejměkčího materiálu, který se časem deformuje (ztrácí napnelismus), čím tohoto materiálu bude ve skladbě více, tím bude po letech provozu spoj uvolněnější.

Naopak, pokud bude oko, šroub i matice ze stejnorodého materiálu - mosazi - docílíte nejlepší a rovnoměrný tlak po celou dobu životnosti.
Měl jsem možnost si ve sběrně prohlédnout nádherné motordynamo 8V/1000A z galvanizovny, které umřelo na vyvinutí křemíkových diod. Komutátor byl snad půl metru široký, a na něm měděno-uhlových uhlíků snad 50. Z každého uhlíku 2-3 měděné provazce do oka na vývody na měděnou pasovinu. Na pasovině svorníky a pod každým sloupeček kabelových ok. Jediná ocel byla pérová podložka. Mosaz na měď přes mosaz.
Prostředí s vibracemi, korozivní prostředí, každý úbytek napětí ve zlomcích voltu byl poruchový stav. Pracovávalo to většinou na dvě směny někdy od roku 1930 do cca 1972 s mizernou údržbou během války a za ranného socialismu.
Nádherný stroj, škoda že nešel do muzea. Ale pro soudruhy to byla obrovská hrouda mědi...A že to teda byla kapitální hrouda mědi a mosazi - určitě tam bylo barevných kovů víc než železa...Člen komise který to musel protokolárně zničit, aby někdo nepoužil funkční zařízení na výrobu někde doma, do toho perlíkem bácnul jen symbolicky a odletěla jen část domečku s ložiskem, takže by oprava nebyla složitá. Asi mu takového krásného stroje také bylo líto. Ve sběrně se na to chodili dívat všichni, co se tam objevili se sběrem a koukali na tu krásu jako na sochu.  

[Milan Hudec]

Kličkuješ, Milane, dobře, ale myslím, že tě doženem.
Řekněme, že (pro jednoduchost) jediný materiál, který bude pružit a následně creepovat, bude materiál ok(a). Za X let klesne, v důsledku polevování napnelismu v materiálu oka, tlak, kterým vzdoruje utažené matici, na polovinu výchozí hodnoty. Jeho tloušťka se při tom nezmění.

Čím se budou lišit situace, kdy je oko jen jedno, a kdy je jich naštosováno třeba 10? Co se týče přítlaku na oko(oka), ničím. Bude poloviční oproti výchozímu stavu.

Pokud teď, Milane, vytáhneš ještě argument, že creepuje i šroub a matky, pak mám pro tebe připraveno vysvětlení, proč v takovém případě je na tom stoh ok dokonce lépe, než oko jediné  :D
Dobře činíš!

Největší proudová hustota ve spoji prochází přes místo s nej. přiítlakem, toto místo/představ si jako malý hrb na materiálu oka se časem zplošťuje a spoj uvolňuje jelikož vůle v závitu matice a z této daná pružnost spoje není nekonečná, no a protože oka zrovna velkou čistotou plochy neoplývají/hrbatost je dokonce znásobena raznicí s údajem o rozměru, pak sekvalita spoje snižuje lineárně s počtem ok na sobě, abych byl přesný, kolísá vlivem teploty při průcchodu proudu, bavím se o obvodech kde hodnoty zkraatového proudu dosahují desítek kA.

[Milan Hudec]

Naopak, pokud bude oko, šroub i matice ze stejnorodého materiálu - mosazi - docílíte nejlepší a rovnoměrný tlak po celou dobu životnosti.
Měl jsem možnost si ve sběrně prohlédnout nádherné motordynamo 8V/1000A z galvanizovny, které umřelo na vyvinutí křemíkových diod. Komutátor byl snad půl metru široký, a na něm měděno-uhlových uhlíků snad 50. Z každého uhlíku 2-3 měděné provazce do oka na vývody na měděnou pasovinu. Na pasovině svorníky a pod každým sloupeček kabelových ok. Jediná ocel byla pérová podložka. Mosaz na mosaz přes mosaz.
Prostředí s vibracemi, korozivní prostředí, každý úbytek napětí ve zlomcích voltu byl poruchový stav. Pracovávalo to většinou na dvě směny někdy od roku 1930 do cca 1972 s mizernou údržbou během války a za ranného socialismu.
Nádherný stroj, škoda že nešel do muzea. Ale pro soudruhy to byla obrovská hrouda mědi...A že to teda byla kapitální hrouda mědi a mosazi - určitě tam bylo barevných kovů víc než železa...Člen komise který to musel protokolárně zničit, aby někdo nepoužil funkční zařízení na výrobu někde doma, do toho perlíkem bácnul jen symbolicky a odletěla jen část domečku s ložiskem, takže by oprava nebyla složitá. Asi mu takového krásného stroje také bylo líto. Ve sběrně se na to chodili dívat všichni, co se tam objevili se sběrem a koukali na tu krásu jako na sochu. 

Kolego promiňte, ale s duem Fuk/Kurka  skutečně nemám šanci, takže čestně pokládám krále (dance)

[Fuk Tomáš]

Naopak, pokud bude oko, šroub i matice ze stejnorodého materiálu - mosazi - docílíte nejlepší a rovnoměrný tlak po celou dobu životnosti.

Tak, tak. Nezmínili jsme tu vliv kolísání teploty a rozdílné roztažnosti jednotlivých materiálů. Čím jsou materiály stejnější, tím menší jsou změny přítlaku a mikroskopické pohyby v třecích plochách.

[Jirka Š. Svejkovský]

V tom případě bych jako ideální materiál pro šíny a oka viděl invar pokovený vrstvou leštěného zlata.

[Fuk Tomáš]

Obávám se, že invar nemá vhodné mechanické vlastnosti. Např. má sklony ke creepu.

[Martin Kurka]

Existuje norma, která uvádí, že je možné připojit více vodičů ochranného pospojení (zakončených kabelovým okem) pod jeden šroub?

A prosím kolegové, mohl by někdo tazateli konečně odpovědět na jasnou otázku?

A vůbec, mohli byste mladší generaci zde ukázat klasiku?
Já si pamatuji, že kdysi za krásných pohodlných dob, kdy bývaly normy návodné, byl v jedné z nich obrázek, jak má vypadat svorník vnější ochranné svorky s připojeným  kabelovým okem na lakovaném a nelakovaném povrchu ocelového rozvaděče.
Existuje to ještě v nějaké normě? Nemáte někdo tento obrázek? Podle mne, když to někdo tak podle toho obrázku udělá, nemůže způsobit chybu ani podle dnešních norem. I když dnes existují pro tyto účely ne pouze pérovky a vějířovky, ale i vhodnější zoubkované šrouby i podložky  a zakusující se podložky (viz příbaly Rittall, rada p. Miroše - Nord-Lock...) a svorníky jsou již z výroby přibodované a poměděné a dnes se dá svařit i měď s hliníkem.

[Jirka Š. Svejkovský]

Obávám se, že invar nemá vhodné mechanické vlastnosti. Např. má sklony ke creepu.

To má hliník taky, ne?

[Milan Hudec]

Myslím že téma zklouzlo do zbytečných teoretických rovin :)

[Robert Jedek]

Existuje norma, která uvádí, že je možné připojit více vodičů ochranného pospojení (zakončených kabelovým okem) pod jeden šroub?
Jedná se např. o nn svorkovnici, u které je pod jeden šroub zapojen vodič pospojení dvířek, průchodkové desky a přepážky.

Přečtěte si níže uvedené články a udělejte si názor.
Já patřím k těm, co si myslí, že je to špatně.

ČSN EN 60439-1 ed.2
- 7.8.3.7
- 7.4.3.1.1

popř.
ČSN EN 60204-1 ed.2
- 13.1.1

[Jirka Š. Svejkovský]

V ČSN EN 61439-1, čl. 8.6.3 se mluví o svorkách, nikoliv o připojení vodičů na šínu pomocí ok.

Jediné, co by k tomu mohlo být použité je 13.1.1: Jeden ochranný vodič musí být připojen pouze k jednomu připojovacímu bodu svorky. Tato norma se ale zabývá stroji, nikoliv obecnou instalací.

[Jirka Š. Svejkovský]

Ještě mě napadlo. Co říkáte takto provedenému bodu rozdělení? Celkem obvyklá věc ve starších instalacích.

[Milan Hudec]

A prosím kolegové, mohl by někdo tazateli konečně odpovědět na jasnou otázku?

A vůbec, mohli byste mladší generaci zde ukázat klasiku?
Já si pamatuji, že kdysi za krásných pohodlných dob, kdy bývaly normy návodné, byl v jedné z nich obrázek, jak má vypadat svorník vnější ochranné svorky s připojeným  kabelovým okem na lakovaném a nelakovaném povrchu ocelového rozvaděče.
Existuje to ještě v nějaké normě? Nemáte někdo tento obrázek? Podle mne, když to někdo tak podle toho obrázku udělá, nemůže způsobit chybu ani podle dnešních norem. I když dnes existují pro tyto účely ne pouze pérovky a vějířovky, ale i vhodnější zoubkované šrouby i podložky  a zakusující se podložky (viz příbaly Rittall, rada p. Miroše - Nord-Lock...) a svorníky jsou již z výroby přibodované a poměděné a dnes se dá svařit i měď s hliníkem.

Informace k této problematice čerpám z TNI 37 0606.

[David Hruda]

Já tu fotku nemůžu najít, takže jen popíšu:
u jednoho starého pána dřevěný "rozvaděč" s černou deskou, vodiče v bavlně, a za ní na šroubu vytvořený "nulový můstek"- asi deset až patnáct vodičů s oky, řazeno hlava šroubu-oko-podložka-oko-podložka, to celé zakončené křídlovou maticí.
Bylo to tam jistě pár desítek let bez jediného problému.

[Fuk Tomáš]

...Co říkáte takto provedenému bodu rozdělení?...

Že je ten "bod" poněkud hodně rozměrný  :D

[Jiří Schwarz]

..., to celé zakončené křídlovou maticí.
...

A zkoušeli pravidelně jak je utažená?  ;D

Že je ten "bod" poněkud hodně rozměrný  :D

A máme diskusní téma na dlouhé zimní večery:
- jak velký může být "bod", když matematicky by se rozměry bodu měly blížit Nule?
- mohou se na celé liště, která představuje bod rozdělení, nějak náhodně naházet N, PE a PEN vidiče, nebo musí být PEN uprostřed, N na jedné straně a PE na druhé straně?

[Milan Hudec]

To má kråsně promyšlené J.Buben, už to zde uváděl, jeho teorii by možná překonalo připojení vodičů do kruhu či koule s prostředkem coby přívodem.
 

[Milan Hudec]

Čím se budou lišit situace, kdy je oko jen jedno, a kdy je jich naštosováno třeba 10? Co se týče přítlaku na oko(oka), ničím. Bude poloviční oproti výchozímu stavu.

Pokud teď, Milane, vytáhneš ještě argument, že creepuje i šroub a matky, pak mám pro tebe připraveno vysvětlení, proč v takovém případě je na tom stoh ok dokonce lépe, než oko jediné  :D

Přece jen mě to nedá, a pokusím se oponovat :)
Pokud budu mít pouze jedno oko, které bude utaženo předepsaným utahovacím momentem, a přes které bude procházet jeho "jmenovitý" proud, dojde samozřejmě k nějakému oteplení ve spoji, materiál oka nabude na objemu, ale při použití materiálu šroubu a matice s menší tepelnou roztažností (zkusme ji pro jednoduchost zanedbat) nežli je materiál oka, se bude oko roztahovat pouze po obvodu, a na vlastní maticí tlačit tlakem vypočteným dle Hookova zákona, který nesmí překročit mez pevnosti materiálu oka.
Pokud bude ovšem ok navlečeno na šroubu více, dojde sice při prvním průtoku proudu (zahřátí) k lepší vodivosti dané velikým tlakem roztahujících se ok, ale dojde k překročení meze pevnosti materiálů ok, a při následném zatěžování již nebude kontakt tak dokonalý.