Přechodový odpor, Contact resistance

[Základní názvosloví v elektrotechnice, ČSN 34 5101, ÚNM Praha 1971, str. 70]

Odpor vznikající v místě styku dvou vodičů. Fyzikálně je definován jako podíl napětí mezi dvěma povrchy styku a proudu, který stykem protéká. Přechodový odpor závisí hlavně na materiálech, které se stýkají na kvalitě povrchu styku a na celkové ploše styku.