Jak zabránit vyhřívání konektorů na topných tělesech?

[Lukáš Svoboda 1]

Nemáte někdo náhodou nějaký tip jak zabránit vyhřívání plochých konektorů (fastonů) na topných tělesech?
Jedná se o tělesa cca 700W používané v dohřívacích vozících na výdej stravy (Alba Hořovice), zkoušel jsem kontaktní pastu na wagovky, koupit údajně lepší konektory, ale bez výsledně, jenom podotýkám, že konstrukce těles bohužel neumožňuje úpravu na šroubový spoj.
Vozíky jsou zmetky už z výroby, pro vozík s příkonem 3100W je jako přívod použita kroucená šňůra 3x1,5 a vnitřní instalace byla provedena lankem 1,5, toto jsem již vyměnil za 2,5, ale problém stále trvá.

[Filip Dobiáš]

Nemůže být chyba v krimpovacích kleštích?

[Petr M]

Jaká je tam kombinace materiálů? V kuchyni může být vlhko...

[František Šohajda]

Také jsem to řešil....
Koupil jsem nové konektory, jak jsou i mírně vyhříté, netlačí na spoj a hřejí....
Možná je i trochu zmáčknout před nasazením kleštěmi.....pokud jsou "zdravé"!

[Jiří_Hrubý]

Zkoušel jste i ty pokovené? Na boileru se mi zatím osvědčily několik let. Jdou ztěžka nasunout a nevyhřívají se. U běžných mosazných je mnoho kvalitativních rozdílů a blátovitost materiálu je jevem celkem běžným :-\

[Václav Třetí]

Dnes dodávané konektorky jsou většinou vyrobené z mosazi, která má zřejmě hodně vysoký obsah zinku, jsou světle žluté a měkké. Jejich použití je problematické i na menší proudy, zalisování vodičů díky měkkosti materiálu moc nedrží, konektorky nejsou vhodné ani na použití v motorových vozidlech, rychle oxidují a po zimě se dost často rozpadnou, v tepelných spotřebičích změknou ještě více, takže nedrží vůbec.

Na podobné spotřebiče, jak zmiňuje tazatel, mám schované staré československé konektorky, které byly tvrdé, protože byly vyrobeny zřejmě z mědibronzi. Poznají se snadno, jsou načervenalé. Občas se najdou v prodeji na různých burzách (pro radioamatéry známé Holice nebo v Praze v Hrdlořezích). Při jejich případném nákupu je však třeba dát pozor na to, že se vyskytují ve dvou rozměrech. Zhruba do r. 1980 se u nás vyráběly tyto konektory s rozměrem 5,5mm (zřejmě z licenčních důvodů), kdežto ty dnešní jsou 6,3mm (nebo menší též 4,8mm). Později v 80. létech už měly standardní rozměr 6,3mm. Ty 5,5 mm se sice dají roztáhnout na jazýček 6,3mm, ale nedoporučuji to, jejich vlastnosti se změní, přítlak k jazýčku je ze stran, nikoliv v ploše a nefunguje pojistný výstupek, který zajišťuje konektorek na jazýčku. Toto provedení je dnes vhodné pouze pro majitele veteránů Škoda.

Další otázkou je, jaké jsou použité lisovací kleště. Musí mít samozřejmě správný tvar čelistí a jednoduché, bez převodového mechanismu nemusí vytvořit dostatečný tlak na důkladné zalisování, zejména pak u kvalitnějších konektorků z tvrdšího materiálu.

[Fuk Tomáš]

Existují i ocelové.

[Martin Kurka]

Jenže na ocelové fastony potřebujete pořádné a kvalitní lisovací "Kleště" a ne hobby "kleště", jinak je výsledek horší než u mosazných fastonů.

Bohužel u těch ocelových poniklovaných jsem nenarazil na prodejce, který by je prodával v malém množství.

Jinak obecně na velké proudy se rozhodně nehodí typy, které se lisují přes plastovou izolaci.
Neizolované mají dva záchyty, prvním se tvoří kontat vodiče elektrický, druhý (po slisování srdíčko) zachycuje bužírku vodiče a brání ulomení vodiče těsně za kontaktním slisem při pohybu a vibracích.


A do složitého prostředí s vlhkostí je třeba vzít alespoň fastony mosazné pocínované.

Faston největší část proudu převádí svým bříškem, ne lyžinovými bočniceni. Bříško fastonu musí být přiměřeně vyklenuté a na plochém noži musí být proti bříšku hladká a lesklá kontaktní plocha.
Pokud je faston jednou vyhřátý, je lepší nový otočit bříškem z druhé strany plochého nože. Na čištění kontaktních ploch se mi osvědčil skleněný štěteček, který se dříve používal na škrabání tuše na pauzáku. Dnes existují abrazivní utěrky pro instalatéry pro úpravu měděných trubek před pájením. Hlavně nečistit brusným papírem a podobně, brusná zrna zůstávají zaryta v kovu a kontakt je v háji.
Pokud se faston lisuje lacinými blbými kleštěmi, může se tvar bříška fastonu deformovat. Ty staré načervenalé fastony o kterých píše pan Václav měly bříško speciálně zvětšené vylisovanou čočkou a proto jsou tyto staré konektory méně náchylné na špatné lisovací kleště.

Největší chyba při opravě se dělá malým zkrácením vyhřátého vodiče a nalisováním vyhřáté vyžíhané mědi do nového konektoru. Tam topí už lisovaný spoj v novém fastonu. Mnohdy je lepší vyměnit celý vyhřátý vodič.

U lisovaného spoje musí být před lisováním obě spojované plochy v kovovém lesku. Lisovací tlak musí být tak velký, aby došlo ke svaru za studena, během lisování musí jeden kov být plastický a téci.

U extrémě namáhaných připojení topných těles je výhodné se moci podívat na pracující spoj termokamerou. Třeba topí topné těleso do konektoru, protože je v topném tělese krátký úsek napojeného odporového drátu.

[Milan Hudec]

Obdobný problémek vyřešen keramickou čokoškou.

[Zdenek Hejčl]

Velice si vážím kolegy Martina Kůrky, ale pokud je jednou vyhřátý konektor, je nutné ho vyměnit.
Jinak doplním neizolovaný konektor má více styčných bodů, ten co zachycuje izolaci vždy ji prorazí a styk je už v tomto bodu.
Jinak souhlasím s ostatním tvrzením o vyhřátých vodičích a kleštích značky hobby...  (zle)
Taky mě to vytrestalo....  o:-)  ;)

[Martin Kurka]

TO Hejčl:
To jsem byl špatně pochopen, konektor vyměnit a přelisovat za nový vždy, ale k topnému tělesu nabodovaný jazýček je po vyhřátí konektoru nutné ošetřit a doporučuji použít jeho druhou plochu.
Styk kovu vodiče v části, kde je držena izolace je závada na technologii lisování konektoru.

TO Hudec:
Jde použít u stacionárních zařízení (bojler, myčka), a s výhodou tam, kde se ulomí bodovaný jazýček od dříku topného tělesa.
Tam kde se topné těleso hýbe (žehlička, aut. pračka), nezbývá než lisovat.


TO všem:
Přikládám výtah z Molex příručky pro lisování fastonů.
Všímněte si, že
1) Konec vodiče má mírně (do 1mm) přečnívat dovnitř do fastonu, aby byl dobrý slis. Nesmí přečnívat moc, někteří výrobci tam mají zarážkový jazýček
2) Na druhé straně kde vychází izolace mussí být malý trychtýřek - nelisovat u kraje
3) V okénku mezi bužírkovou objímkou a vodičovou oblímkou musí být viditelný jak vodič, tak izolace
4) Slis izolace nesmí izolaci protrhnout ke kovu
5) Slis vodiče nesmí být ani příliš malý(nedostatečný, nehermetický a netrvanlivý kontakt)  ani přemrštěně silný (zúžení průřezu)
6) Odizolovaný vodič nesmí být nařízlý, s utrženými vlákny či nesrovnanými vlákny (přes sebe)
7) Slisována musí být všechna vlákna vodiče, žádné nesmí koukat bokem.

[Zdenek Hejčl]

To Martim Kůrka:
(doh)  ;)  o:-)