Jak se vám líbí sloučení maturitního studia Silnoproud a Slaboproud do jednoho?

[Jan Bocek]

Nepovažuji za tak důležité, zda je člověk silnoproudař nebo slaboproudař, ale zda je technik. U oboru MaR vidím na prvním místě rozumět veličinám, které se mají měřit a technologii, která se má regulovat. Až na druhém místě je v čem se to bude programovat. To už není takový problém, když se ví, co to má dělat a co to dělat nesmí.

Co by mělo zůstat je rozdělení na elektrotechniku a informační technologie.

Ono je někdy těžké určit hranice, kde končí elektrika a začíná IT, anebo kde končí HW a je již jen SW. Ono se to velice prolíná....
V praxi  ve firmách pracovníci IT často vstupují do rozvaděčů a navazují na výstupy ze strojů a z MaR. Mají kvalifikaci s §6 podle 50/78 Sb.
Je faktem, že v praxi určité segmenty mají svoji specializaci jako je oblast IT a IS, oblast MaR, oblast regulace pohonů, programatoři.....
Ale také to musí občas někdo zastřešovat a komplexně řídit. Pak jsou důležité znalosti a zkušenosti ze všech segmentů.

Škola vždy dává jen základ a v praxi se podle zaměření musí každý doškolit bud samostudiem, anebo doplňkovým vzděláním. Pak se teprve stává profesionálem v určité oblasti. Znám kolegy, kteří mají i čtyři vysoké školy s různým zaměřením. Průmyslová škola v 60. létech nám dala základy energetiky, elektrotechniky ale i slaboproudé techniky a pohonářství. Vysoká škola byla zaměřená na MaR a IS. Pak jsem potřeboval ale více s VF techniky a mikrovln a byla další škola a hlavně praxe. Ale když se vrátím k průmyslovce, tak velkým přínosem byly laboratoře a praktická elektrická měření a potom dílny. Myslím, že tam se člověk stával pomalu technikem....

Myslím, že dneska ale záleží na vedení PŠ, zdá vítězí technické zaměření, anebo politika. Ono totiž žádná SŠ ani VŠ nikoho nezbavuje blbosti. A tyto technicky zaměřené školy mají produkovat především techniky.

[Milan Illek]

Záleží na tom, co ve sloučeném oboru zůstane. I slaboproudař by měl znát základy silnoproudu, měl by mít zafixováno, že elektřina umí zabíjet i zapalovat a že i při práci na slaboproudu ho může nějaký silnoproud potkat.

Vaši úvahu bych invertoval. Silnoproudař je čím dál víc konfrontován ze slaboproudem (měření, ochrany, počítače apod.). Opačně to principiálně není možné. A to co uvádíte, jsou znalosti obecně známé.

[Ivan Taraba]

Toto všetko si v dnes neodskúšajú ani originál silnoprúdari.

To je škoda. Některé věci si člověk musí zažít.

Ono je někdy těžké určit hranice, kde končí elektrika a začíná IT, anebo kde končí HW a je již jen SW. Ono se to velice prolíná....

Existují různé definice. Jde mi o rozdělení na HW (elektrotechnika, silnoproud, slaboproud, elektrické obvody, počítače, elektromagnetické pole, součástky, stroje...) a SW (programovací jazyky, komunikační protokoly, operační systémy, databáze, kompatibilita programů, překladače...). I u mikrokontrolérů je běžné, že hardware dělá jeden tým a programování jiný tým. Není efektivní, aby jeden člověk byl odborníkem na TCP/IP stack i na spínané zdroje.

Slaboproud vnímám jako přenos informace, silnoproud jako přenos energie. A to neznamená, že by silnoproudaři nepotřebovali komunikovat a slaboproudaři nepotřebovali energii. Ke komunikaci je často potřeba hodně enegie a pořádně silné proudy. Měřit potřebuje silnoproudař i slaboproudař. Řevnivost mezi silnoproudaři a slaboproudaři vnímám trochu jako umělé sportovní zápolení. Stejně tak se mohou dohadovat aplikační a systémoví programátoři. Kdo je lepší, kdo je důležitější... Základy musí umět oba.

Škola by měla "oddělit zrno od plev". Spousta inteligentních odborníků nedokončila školu, protože nedokázali vytrvat a dotáhnout věc do konce. Škola není ani tak o znalostech ale spíše o přístupu ke znalostem, odpovědnosti, schopnosti se učit, schopnosti plánovat si čas, analyzovat problémy, překonávat těžkosti a vycházet s lidmi. Dobrá technická škola vybrousí technika jako diamant, pokud je z čeho brousit.

[Čestmír Kubáček]

Mám za sebou Slaboproud/specializace telekomunikace. 1. Ročník nám byly vysvětleny základy. Kam v zásuvce nechytal, jak si ji udělat, aby byla správně zapojená atd... Další roky jsou specky, je tam hodně velký důraz na samotnè měření a vyhodnocení výsledků. Cpát do těch 3 let ještě silařinu znamená, že se bude vychovávat že 3 tříd na ročník ( cca 90 lidí ) tak 3-5 relativně použitelných. V mým ročníku zůstalo v oboru 21 lidí...

[František Šohajda]

Asi ve světě se to doposud strikně rozlišuje-slabo-silno.
Co vidím při montážích třeba magnetické rezonance, CT přístroje a podobně..
Přijede spoustu odborníků- silnoproudař pouze zapojí a odzkouší silové obvody, pak dojede slaboproudař, ten zapojí kamery, vodiče UTP a pod., pak dojede další ten nahraje do mašiny SW a pak dojede další odborník který to přes ten program nakalibruje....a tak dále.... (dance)
U nás by byl trend max. 2 pracovníci na všechno!

[Jirka Š. Svejkovský]

Ono se říká "zlatý český ručičky".
Ale taky se říkalo "devatero řemesel, desátá bída".

Nebo-li, umím sice všechno, ale zato nic z toho pořádně.

[František Šohajda]

Ono se říká "zlatý český ručičky".

Nejen české ručičky ale i česká práce.....
Když vidím "odborníka" který zapojuje 5+5 drátů cca Cy 120 celý den , tak mě berou čerti.A ten odborník dojede z kapitalistické (jak se říká) ciziny z autem za 3 mega!!

Českému odborníkovi by stačil "trabant" a nemá za 2 hodiny co dělat! ;D